Skutečně demokratické volby?

pátek 11. leden 2013 13:12

Všichni prezidentští kandidáti jsou veřejnosti známí, za většinou z nich, zdá se, nestojí neproniknutelné struktury. Na rozdíl od voleb parlamentních, kdy kandidáti velkých partají na volitelných místech jsou vždy jen nastrčené loutky vlivových skupin nebo regionálních kmotrů. (Poslanci se sice v médiích objevují, ale to jenom proto, aby se vylhávali ze svých skutečných motivů.) Parlamentní volby se dnes už od těch komunistických liší jenom tím, že lidé mohou kroužkováním dostat do parlamentu kandidáty z tzv. nevolitelných míst. Nebo volit nové partaje.

Jak to však dopadlo v posledních volbách vidíme v tristním složení dnešní spráskané vládní koalice, kde se tzv. nová partaj, zejména od ní odštěpená odnož, s cynickým názvem liberální demokracie, ukázala jako ještě korytářštější než ta,  která se stále ještě stejně cynicky nazývá nejsilnější vládní.

Ve volební kampani byli médii nepokrytě favorizování kandidáti, kteří měli nejvíc peněz. Nakonec však na jednoho z nich byla účelově vytažena komunistická minulost, jako by to hrálo roli, když zázemí jeho soupeře je starými  komunisty přímo prolezlé a komunistickou či svazáckou minulost má řada současných partajních šéfů. A pokud ji nemá, tak jen proto že měli za bolševika tzv. zvláštní zacházení (třeba možnost cestovat na západ či svobodně vyvíjet přednáškovou činnost nekorespondující s panující ekonomickou doktrínou),  nebo už do KSČ do sametu nestačili nalézt.

Zdá se však, že ve veřejných debatách v ČT, zejména v té poslední, jíž se zúčastnili všichni kandidáti, se vše srovnalo. Ti favorizovaní zapadli a naopak ve velmi dobrém světle se ukázali ti,  které finančně silné zákulisní struktury neprosazují.

Pokud tedy nedojde k machinacím při sčítání hlasů, mohla by tato volba být paradoxně dosud nejdemokratičtější.

Paradoxně proto, že prezident v našem, a v evropské politické kultuře převládajícím parlamentním systému má silně omezené pravomoci. Proto je důležité, aby šlo především o osobnost charakterově nezávadnou, která bude ctít náš parlamentní systém, nebude opovrhovat a urážet každého, kdo mu slepě nepřitakává, a nebude znásilňovat ústavu pro své mocenské cíle. A hlavně nám nebude dělat ostudu v zahraničí. Toho jsme bohužel svědky u dosluhujícího hradního nájemníka.

Přímá volba prezidenta je tedy u nás politicky nesystémová. Přesto je pochopitelné, že se těší podpoře veřejnosti, zejména po ostudné poslední volbě prezidenta parlamentem, kdy současný prezident zvítězil díky zákulisním machinacím o jediný hlas.

Dnes mohla mít paradoxně ČSSD, která přímou volbu nejvíc prosazovala, možnost zvolit si vlastního navrženého kandidáta díky většině, kterou v součtu obou komor v současné době disponuje. Kdyby tímto kandidátem byl  například profesor Švejnar, podpořili by ho jistě i někteří koaliční poslanci.

Volba prezidenta parlamentem by byla systémově čistší. Nejlepší by bylo, kdyby ve  funkci prezidenta docházelo dohodou parlamentních stran  ke střídání stranických barev jako v Německu. To by ovšem u nás musela panovat civilizovaná politická kultura.

Škoda tedy, že u nás mají šanci na větší průhlednost a demokratičnost paradoxně jen volby, které do našeho politického systému nepatří.

 

Tomáš Laně

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Tomáš Laně

Tomáš Laně

o všem, co mne zajímá a hlavně štve

příslušník jediné progresivně rostoucí sociální skupiny v ČR

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy